• Články
• Testy
• Novinky
• Videa
• Autoinzerce
• Prodejci
• Katalog aut

Honda Civic představuje poměrně netradičního představitele nižší střední třídy. Po designovém překvapení v souvislosti s osmou generací, v rámci které nezůstal na kameni kámen, lze to samé říci o evolučním devátém provedení. Relativně krátce po uvedení „devítky“ na trh se však objevuje desátá generace, jež opět působí extravagantním dojmem. A jak se nám líbí?

Přestože je karosérie svalnatá, přišla o svůj výrazný klínovitý profil. Podstatné je, že celkově působí větším dojmem. Aby také ne, vždyť do délky narostla o 130 milimetrů a do šířky o 30 milimetrů. K ještě lepší stabilitě samozřejmě přispělo snížení vozu o 20 milimetrů, avšak s negativním vlivem na prostor v oblasti hlavy cestujících. I díky těmto změnám působí ale nový Civic proporčně a více sportovně než klasický hatchback. Dobrou zprávou je, že si auto zachovává téměř stejný vnitřní prostor jako předchozí generace. V podélném směru ho pak dokonce předčí.

Interiér si zaslouží pochvalu za použité materiály - jsou velice kvalitní a jednotlivé díly do sebe dobře zapadají. Při jízdě tak nic nevrže a auto dělá robustní dojem. Líbí se nám, že jsou všechny ovladače dobře dostupné a skvěle padnou do ruky. Nic jsme při jízdě tedy nemuseli hledat. Volant lze navíc seřídit v širokém spektru, takže se za sportovně pojatým sloupkem řízení usadí opravdu každý. Pětidveřový hatchback nabízí zavazadlový prostor o objemu 420 – 478 litrů v závislosti na zvolené výbavě.

Vnitřní prostor znatelně ovlivňuje absence výklopných sedáků vzadu s názvem Magic Seat. Pod předními sedadly byla u předchozí generace umístěna palivová nádrž. Ta se přesunula před zadní nápravu. Konstruktéři tak snížili ukotvení předních sedadel o 35 milimetrů. Vzadu se rovněž sedí o poznání níže. Výsledkem je nízký sportovní posez za volantem, který v současnosti nenabídne snad žádný hatchback. Díky tomuto řešení se rovněž snížilo těžiště vozu s pozitivním vlivem na jízdní vlastnosti.

Přístrojové desce dominuje standardní kaplička, avšak s digitálním displejem již v základu. Do středového panelu byl pěkně zapuštěn rozměrný displej infotainmentu. Pochvalu si zaslouží za hezkou grafiku a řadu funkcí.

1.6 i-DTEC – výkon a úspory

V rámci představení vznětového agregátu pod kapotou Hondy Civic, může kohokoli napadnout otázka, proč Honda přichází s turbodieselem v době, kdy je jejich popularita na bodu mrazu. Odpověď je jednoduchá. Honda totiž naftovým motorům stále věří a do budoucna jim predikuje poměrně významný podíl na prodejích v Evropě. Není se co divit, vždyť ekologická smysluplnost hybridních a elektrickým vozů není vůbec jednoznačná a stále se o ní aktivně diskutuje.

Turbodiesel 1.6 i-DTEC ale není úplně novou pohonnou jednotkou, jedná se totiž o modernizovaný motor. Nejvyšší výkon motoru činí 88 kW při 4000 ot/min. a největší točivý moment 300 N.m vrcholí při 2000 ot/min. Přestože jsou tyto parametry stejné, jako u předchozí generace, motor byl poměrně výrazně inovován. Vnitřek válců byl opracován zcela novou technologií kvůli snížení tření zcela nových pístů. Přepracován byl také filtr pevných částic pro delší životnost a spolehlivost.

Okamžitě po nastartování si všímáme nižší hlučnosti a lepší kultivovanosti. Motor slušně zatahuje kolem hranice 2000 ot/min, všímáme si však delší prodlevy turbodmychadla. Dynamika vozu je na slušné úrovni a auto se nebrání svižné jízdě. Zátah motoru překvapivě nepolevuje ani ve vyšších otáčkách, takže není potřeba příliš brzy řadit. Právě řazení šestistupňového manuálu je precizní záležitostí a řadicí páka je skvěle po ruce. Navíc je relativně krátká stejně jako kulisa řazení. A jak je na tom spotřeba pohonných hmot?

S autem jsme i při rychlé jízdě jezdili kolem 5,5 l/100 km, což hodnotíme jako perfektní. Při snaze o úspory mimo dálnici jsme jezdili výrazně pod pětilitrovým průměrem. Občas jsme na palubním počítači vídali hodnoty začínající trojkou. Ve městě se pak spotřeba nafty ustálila na 5,2 l na 100 km. Bravo!

Pověstná agilita

Podvozková platforma testovaného vozu se opět chlubí zadní víceprvkovou nápravou. Testovaná výbava Executive byla navíc vybavena adaptivními tlumiči, jež nabízí dva režimy – tužší a komfortní nastavení. Oba módy si řidič volí tlačítkem vedle řadící páky příp. voliče automatu. Komfortní režim skvěle koresponduje s městským využitím, a i na sedmnáctipalcových kolech dokáže nový civic perfektně vyžehlit prakticky veškeré nerovnosti.

Při přejezdu větších výmolů se sice rázy přenášejí do interiéru, tlumící schopnost podvozku je ale perfektní. Ve sportovním režimu se Honda Civic skvěle drží zvolené stopy a díky agilně naladěnému řízení poskytuje řidiči solidní jízdní zábavu. Řízení je navíc nejen komunikativní, ale také příjemně strmé. Vždyť má mezi krajními polohami pouze 2,2 otáčky.

Karosérie se v zatáčkách naklání jen minimálně a auto je na limitu mírně nedotáčivé. Honda s ochotou mění směr a působí jistě v zatáčkách s různorodým poloměrem. Podvozek funguje dobře i na méně kvalitním povrchu, kde kola příliš neodskakují a dobře se drží zvolené stopy. Další silnou stránkou testované Hondy jsou brzdy. Pochvalu zaslouží za vynikající účinnost a nevadnou ani při opakovaném brzdění. Navíc se perfektně dávkují.

Resumé

Hondu Civic 1.6 i-DTEC ocení nejen příznivci ekonomického provozu při časté potřebě delších nájezdů, ale také vyznavači svižné jízdy. Dieselová motorizaci je nyní kultivovanější a příjemnější, než tomu bývalo dříve. Výtku si zaslouží snad jen za výraznější turboefekt. Hondu Civic stále považujeme za originální alternativu k mnohdy konzervativnějším hatchbackům většiny konkurentů. I přes vyšší pořizovací cenu kvitujeme velice bohatou výbavu, jež zdánlivý cenový rozdíl dokáže hravě vykompenzovat. Pro vyznavače automatických převodovek bude navíc Honda od léta nabízet variantu s devítistupňovým automatem. Podrobnější informace o tomto modelu přineseme v některém z našich redakčních testů.

Tým AUTOiNDEX.cz