• Články
• Testy
• Novinky
• Videa
• Autoinzerce
• Prodejci
• Katalog aut

Ačkoli se model HR-V do Evropy nějaký čas nedovážel, s příchodem poslední generace je tomu konečně jinak. Nejnovější generace HR-V opět láká zájemce o malá SUV i u nás. Tento segment je dostatečně veliký a zároveň však neustále roste, s čímž koresponduje i obchodní politika japonského výrobce. Rozhodnutí, prodávat HR-V i v Evropě, bylo tedy logickým tahem.

Překvapivý prostor

Honda HR-V zaujme svým vzhledem, který se vymyká od konvenčního designu ostatních modelů této automobilky. Žádnou extravaganci očekávat nelze, Honda totiž, jako obvykle, sází spíše na praktičnost a užitkovost. Jistý originální punc ji ale rozhodně upřít nelze. Silueta je střižená přísně dynamicky, v dnešní době by to vlastně v této kategorii ani jinak už nešlo.

Poněkud neforemně působící zadní část karoserie, která příliš nekoresponduje s předkem automobilu, byla vytvořena v zájmu vnitřního prostoru. Zajímavé je, že u jiných vozů tomu bývá většinou naopak. A tak místo aby po obdivu ladných linií designu se dostavilo rozčarování po usednutí za volant, ať už z nedostatku místa, nepraktických řešení držáků, palubní desky a podobně, tady nic takového nehrozí. Uvnitř jsme zkrátka zažívali skvělý dojem z interiéru.

Jakkoli nejde o žádné velké auto, prostoru nabízí dost a dost, až se jeden diví, kde se vlastně vzal. A vězte, že místa je spousta nejen vpředu, ale i vzadu a v kufru. Uvolněná kolena, uvolněná hlava, nehrozí klaustrofobické pocity – pro delší vyjížďky naprosto ideální. I když praktičnost zasahuje do vzhledu, nemusí to být vždycky špatně. Právě naopak.

Za volantem se sedí poměrně vysoko. Tento dojem je navíc zesílen nízko položenou palubní deskou. Může za to samozřejmě palivová nádrž, která je umístěna pod předními sedadly, ovšem jak již bylo řečeno, není to na úkor místa nad hlavou. Samotný volant se výborně drží a lehce ovládá, což ostatně platí i o krátkém voliči automatu. Ten je hned po ruce díky vyvýšenému středovému tunelu. Méně prostoru pak zbylo na odkládací schránku, která není právě rozměrná. Bohatě vám to však vynahradí palubní deska z kvalitních materiálů a moderním dotykovým ovládáním.

Sedadla jsou velice pohodlná, přičemž vzadu jsou k dostání ve verzi Magic Seats. Jak už název napovídá, jde o okouzlující vychytávku, která umožňuje jejich sklopení a vytvoření rovné podlahy. Sedáky lze také zvednout, to když chcete něco převážet v kabině. Tímto řešením se rozšířil zavazadlový prostor při využití maximálního prostorového potenciálu na 1533 litrů. Ve standardním uspořádání má zavazadelník objem 470 litrů. To jsou solidní hodnoty na malé SUV.

CVT a 1.5 i-VTEC

Testovaný model byl vybaven atmosférickým benzinovým čtyřválcem 1.5 i-VTEC. V nabídce je ještě vznětový motor 1.6 i-DTEC, který je však o nezanedbatelných 60 tisíc korun dražší. Obě varianty jsou k dispozici pouze s pohonem předních kol. Přestože benzinová patnáctistovka 1.5 i-VTEC přestavuje nejlevnější variantu, jaká je k dispozici, může se pochlubit solidním nejvyšším výkonem 96 kW. Hodnota největšího točivého momentu 155 N.m už tak uspokojivá není.

Námi zkoušený vůz byl vybaven automatickou převodovkou CVT s plynule měnitelným převodem. Převodovka nabízí sedm virtuálních stupňů. Při razantním sešlápnutí plynu vyletí otáčky na nějakých 5000 za doprovodu poměrně hlasitého jekotu motoru. I tak se ale nějaké výrazné dynamiky nedočkáte, takže nedostatek výkonového potenciálu je hlavní slabinou testovaného vozu s převodovkou CVT. Varianta s manuálem nám přišla o něco svižnější.

Převodovka přitom nabízí i možnost manuálního řazení virtuálních rychlostí pomocí páček pod volantem. Při vytočeném motoru však elektronika otáčky neudrží a dá pokyn k samovolnému zařazení vyššího stupně. Při rychlosti 130 km/h točí motor 3000 ot/min, což je příznivá hodnota, a to i s ohledem na akustiku motoru. I tak se ale auto chová nejlépe ve městě, kde není absence dynamiky prakticky vůbec znát a převodovka CVT nabízí ty nelepší vlastnosti. Navíc variátor zaručuje hladkou jízdu při popojíždění bez jakéhokoliv cukání.

Spotřeba pohonných hmot se drží na překvapivých hodnotách. Ve městě se většinou otáčky pohybují kolem 2000 a motor si řekne o solidních 6,5 l/100 km. Na dálnici počítejte s odběrem kolem 6,9 l/100 km, mimo město se pak apetit motoru snižuje k šestilitrové hranici.

Stabilní podvozek potěší

Naladění tlumičů Hondy HR-v je trochu tužší, než bychom čekali, takže zatímco podvozek na dobrých silnicích funguje bez problémů, na našich rozbitých okreskách je komfort o něco horší. Ani japonští konstruktéři s něčím takovým, jako jsou české silnice, asi nepočítali. Neobávejte se ale výrazného nepohodlí. Podvozek poměrně slušně funguje i v těchto podmínkách.

Karosérie se v zatáčkách příliš nenaklání, což posádce dodává příjemný pocit jistoty. Auto navíc dobře drží směr a rychle reaguje na pokyny řidiče. Pihou na kráse tak zůstává jen odhlučnění kabiny, které by mohlo být lepší. Když na dálnici přitlačíte plynový pedál k podlaze, motor je zkrátka více slyšet.

Resumé

Honda HR-V 1.5 i-VTEC s automatickou převodovkou CVT je autem vhodným především pro městské využití. Je praktická, prostorná a chlubí se solidní spotřebou pohonných hmot. Uškodit ji tak může snad jen vyšší pořizovací cena. Pokud se však podíváte do ceníku více detailněji, uvědomíte si, že i základní varianta nabízí velice slušnou výbavu.

Tým AUTOiNDEX.cz