• Články
• Testy
• Novinky
• Videa
• Autoinzerce
• Prodejci
• Katalog aut

Segment trhu malých SUV je sice dostatečně široký, ale zároveň jde o kategorii, která neustále roste, proto se Honda rozhodla posílit svou pozici a navázat na modelovou řadu HR-V. V Evropě se sice jedná o novinku, nutno ale dodat, že se v domovském Japonsku už tři roky prodává pod označením Vezel. Koncepce designu v minulosti byla poněkud extravagantní. Předchůdce HR-V můžeme vystopovat už v roce 1998, kdy se pod stejným názvem prezentovalo coby malé, třídveřové SUV. Doba se však změnila a nás tedy zajímalo, co si pro zákazníka konstruktéři z Hondy připravili nyní.

HR-V opět zaujme svým vzhledem, protože se ostatním kouskům této automobilky moc nepodobá. Pro někoho to může být plus, jelikož Honda se nikdy nevyznačovala moc efektními tvary a vždycky sázela spíš na praktičnost a užitkovost, faktem ale zůstává, že HR-V přesto vypadá originálně. Snad jen maska na chladiči vzdáleně připomíná nový Jazz a řešení zadních dveří se podobá Civicu. Silueta je sice střižená přísně dynamicky, v dnešní době by to vlastně v této kategorii ani jinak už nešlo, ale zdá se nám, že přední a zadní část vozu spolu příliš nekorespondují.

Prostorný interiér potěší

Jenomže co se zdálo být zklamáním na pohled, je trumfem praktičnosti tak, jak je to u Hondy obvyklé. Vtip je totiž v tom, že trochu neforemně působící zadní část karoserie byla vytvořena v zájmu vnitřního prostoru. U jiných vozů tomu bývá většinou naopak. A tak místo aby po obdivu ladných linií designu se dostavilo rozčarování po usednutí za volant – ať už z nedostatku místa, nepraktických řešení držáků, palubní desky a podobně, u HR-V nic takového nehrozí. Uvnitř jsme zkrátka zažívali skvělý dojem z interiéru.

Jakkoli nejde o žádné velké auto, prostoru nabízí dost a dost, až se jeden diví, kde se vlastně vzal. A vězte, že místa je spousta nejen vpředu, ale i vzadu a v kufru. Uvolněná kolena, uvolněná hlava, nehrozí klaustrofobické pocity – pro delší vyjížďky naprosto ideální. I když praktičnost zasahuje do vzhledu, nemusí to být vždycky špatně. Právě naopak.

Posez je umístěn výše, než bývá zvykem, a tento dojem je zesílen nízko položenou palubní deskou. Může za to samozřejmě palivová nádrž, která je umístěna pod předními sedadly, ovšem jak již bylo řečeno, není to na úkor místa nad hlavou. Sedadla jsou velice pohodlná, přičemž vzadu jsou k dostání ve verzi Magic Seats. Jak už název napovídá, jde o okouzlující vychytávku, která umožňuje jejich sklopení a vytvoření rovné podlahy. Sedáky lze také zvednout, to když chcete něco převážet v kabině. Buď jak buď, zavazadlový prostor se tím významně rozšíří – od už tak solidního prostoru kufru o objemu 470 litrů po maximální rozměry s využitím všech možností, které nabízejí 1533 litrů. Tam už se vejde ledacos.

Ale zpět za volant. Samotný volant se výborně drží a lehce ovládá, což ostatně platí i o krátké řadicí páce, jež je hned po ruce díky vyvýšenému středovému tunelu. Méně prostoru pak zbylo na odkládací schránku, která není právě rozměrná. Bohatě vám to však vynahradí palubní deska z kvalitních materiálů a moderním dotykovým ovládáním.

Benzinové blues

Pod kapotu HR-V si můžete zvolit buď benzinový motor 1.5 i-VTEC, anebo vznětový 1.6 i-DTEC. Zatímco v Japonsku je na výběr ze širší škály možností, v Evropě dostanete na výběr pouze tyto dvě varianty, a to jen s pohonem předních kol. Je to možná škoda, že nemáme k dispozici všechny varianty, ale v zásadě to vůbec nevadí. Třeba benzinová patnáctistovka, tedy nejlevnější motor, jaký je k dispozici, se může pochlubit solidním nejvyšším výkonem 96 kW a točivým momentem o hodnotě 155 N.m.

Abyste z motoru dostali uspokojivou dynamiku, je zapotřebí ho více točit. Především v táhlých kopcích je proto třeba často podřazovat. Honda však tuto činnost zpříjemňuje perfektní převodovkou s krátkými dráhami a mechanickým cvaknutím při přeřazení. O skvělém umístění řadicí páky již byla řeč. Na druhou stranu můžete řadit na šestku už v 50 km/h, aniž by agregát něco namítal. A když si zvyknete i na ostrou spojku, požitku z jízdy už nic nebrání. A o to přece jde.

Spotřeba se taky drží na očekávaných hodnotách. K dispozici je i ekologický režim, který se ale týká pouze klimatizace a tempomatu – do vlastního motor managementu tedy nezasahuje. Popojížděním ve městě se spotřeba sice vyšplhá na nějakých 7,5 l na sto kilometrů, ale na dálnici palubní počítač ukazoval velmi slušných šest a půl litru a po okreskách ještě méně, tam se můžete dostat i pod šest litrů.

Na silnici, ve městě

Svezení v Hondě HR-V je skvělé. Podvozek je trochu tužší, než by bylo zapotřebí, takže zatímco na dobrých silnicích funguje bez problémů, na našich rozbitých okreskách to s touto vlastností už je podstatně horší. Ani japonští konstruktéři s něčím takovým, jako jsou české silnice, asi nepočítali. Neobávejte se ale výrazného nepohodlí. Podvozek poměrně slušně funguje i v těchto podmínkách.

Jinak auto dobře drží směr, rychle reaguje a minimálně se naklání. Pihou na kráse tak zůstává jen odhlučnění kabiny, které by mohlo být lepší. Když na dálnici přitlačíte plynový pedál k podlaze, motor je zkrátka více hlučný.

Pořizovací cena není právě nízká, což při souboji s konkurencí může Hondě uškodit. Pokud se však podíváte do ceníku více detailněji, uvědomíte si, že i základní varianta nabízí velice slušnou výbavu. O té si konkurence většinou může nechat jenom zdát. Základní varianta začíná na 470 tisících a zahrnuje například vyhřívaná přední sedadla nebo automatickou klimatizaci.

Resumé

Honda HR-V je bezesporu originálním autem a přestože patří do třídy menších SUV, rozhodně se za své praktické vlastnosti nemusí stydět. Prostorná kabina, skvělé řazení a bezpečná a jistá jízda jsou zbraně, se kterými japonská automobilka na trhu prostě musí uspět. A ani slabší benzinový motor nebo horší odhlučnění na tom nic nezmění.

Tým AUTOiNDEX.cz