• Články
• Testy
• Novinky
• Videa
• Autoinzerce
• Prodejci
• Katalog aut

Nový facelift prodloužil délku karosérie o půl centimetru na celkových 4,78 m. Přední části dominuje velká maska chladiče, která se nápadně podobá té, kterou vídáme na Fordu Mondeo nebo Mazdě 6. Díky chromovaným lemům je příď navíc opticky výraznější. Nové jsou také světlomety se zajímavým designem. Obzvláště to platí pro denní a mlhová světla, která zajišťují diody.

Modernizace také přinesla nový přední nárazník, který působí robustnějším a uhlazenějším dojmem zároveň. Nový je také design šestnáctipalcových a osmnáctipalcových litých kol. Varianta kombi se navíc může pochlubit automatickým otevíráním zavazadelníku, jehož čidlo je pod zadním nárazníkem – pohybem nohy tak lze jednoduše aktivovat automatické otevření víka kufru.

Celkově je vzhled auta elegantnější a reprezentativnější, než tomu bývalo v minulosti. Kombi i40 však stále evokuje dynamický dojem. Nafouklé části karosérie ustoupily s modernizací do pozadí, protože vychází z módy.

Množství vln a záhybů je vidět prakticky na každé části karosérie testovaného kombi. Na druhou stranu však nechybí ani řada hran, které dodávají automobilu dynamický ráz. Svojí délkou karosérie a rozvorem se Hyundai i40 stále řadí mezí prostornější modely segmentu střední třídy.

Prostorný interiér a bohatá výbava

Vnitřek vozu už není tak extravagantní, jako tomu bývalo v minulosti. Stále potěší hezká grafika palubního displeje a detaily, jako třeba uvítací melodie při nastoupení do vozu. Je to nápadité a příliš to nestojí. Po usednutí do vozu okamžitě ohromí množství tlačítek na mohutně působící přístrojové desce. Její střední část je značně vystouplá, takže jsou jednotlivé ovladače lépe na dosah. Horní část je z měkčeného plastu, spodní pak z tvrdšího materiálu. Oba dva jsou však na dotek i pohled poměrně kvalitní a v ničem nevybočují oproti mainstreamové konkurenci.

Líbí se nám příjemné modré zabarvení displejů. Propracovaný palubní počítač s ovládáním na volantu je samozřejmostí. Nový volant přicházející s faceliftem se skvěle drží a potěší také nové provedení loketních opěrek. Testovali jsme nejvyšší výbavu Premium, která mimo jiné zahrnovala například i kožené čalounění. Jedná se o poměrně kvalitní materiál, jenž by mohl odolat i víceletému užívání bez známek výrazného opotřebení.

Když jsme u sedadel, tak si dovolíme jednu výtku. Ocenili bychom totiž delší sedák. Oproti minulosti se však výrazně zlepšilo boční vedení, které dobře podrží posádku v zatáčkách. Po ujetí několika stovek kilometrů jsme ze sedadel vždy vystupovali ve vynikající kondici, takže v kombinaci s tužším charakterem byla jejich volba asi velmi promyšlenou záležitostí.

Pochvalu si zaslouží funkce odvětrávání sedadel, která není v tomto segmentu samozřejmostí a je vidět spíše jen u modelů prémiových značek. U špičkové výbavy nechybí ani vyhřívání volantu nebo bezpečností systém udržující vozidlo v jízdním pruhu pomocí mírných zásahů do řízení. Výhradu máme snad jen proti poměrně vysokému posezu.

Osoby vyššího vzrůstu tak mohou mít problém s prostorem v oblasti hlavy. Také výhled z vozu není optimální. Je to daň za dynamickou vizáž karosérie s nižším poměrem prosklení. Parkování na druhou stranu usnadní standardně montované parkovací senzory vpředu i vzadu. Výbava Premium zahrnuje i kameru s obrazem na displeji. Samozřejmostí je také parkovací asistent. Celkově přístrojová deska působí sebevědomě, při jízdě nic nevrže a interiér je příjemnou změnou například oproti stroze pojatým interiérům především německých vozů. Na druhou stranu musíme uznat, že kvalita některých materiálů a provedení ovladačů nedosahuje úrovně právě koncernových vozů.

Cestující vpředu ani vzadu si na nedostatek místa stěžovat nemohou, snad jen v oblasti hlavy kvůli výše ukotveným předním sedadlům. Výrobce udává objem zavazadelníku 553 litrů, což je velmi slušná hodnota v porovnání s průměrem konkurentů! Ocenili jsme relativně nízko umístěnou nakládací hranu stejně jako dostatek prostoru na plnohodnotné rezervní kolo pod podlahou zavazadelníku.

Turbodiesel a automat DCT

Testovýný Hyundai i40 poháněl turbodiesel o zdvihovém objemu 1685 cm3. Nabízí se ve dvou výkonových variantách – 104 kW a 85 kW. My jsme zkoušeli silnější motorizaci s nejvyšším výkonem 104 kW při 4000 ot/min, která se chlubí největším točivým momentem 340 N.m při 1750-2500 ot/min. Motor získal oproti předchozímu provedení (před faceliftem) 4 kW navíc.

Přestože se nejedná o kdovíjakého sprintera, hlavní nároky uživatelů včetně příznivé spotřeby plní motor dokonale. Při volnoběžných otáčkách o sobě dává jednotka 1.7 CRDi vědět poměrně výrazným klapáním a to především za studena. Při jízdě se však překvapivě ztiší a rázem se z ní stává velmi dobrý společník pro komfortní jízdu. Dynamika je na solidní úrovni, tedy alespoň pokud se pohybujete nad 2000 ot/min. Pod touto hranicí se totiž ani při výrazném sešlápnutí plynu, nic moc neděje. Tento atribut však částečně řeší dvouspojkový automat DCT.

Automatická převodovka velmi dobře pracuje s charakterem dieselového motoru a využívá optimálního režimu otáček, jak je to jen možné. Trochu nám vadilo snad jen její váhání při náhlé potřebě rychlé akcelerace nebo třeba jen rozjetí se na křižovatce. Zde se jednoznačně doporučuje využívat funkci plynového pedálu - kick-down. Převodovka se chlubí sedmi stupni, takže má k dispozici poměrně slušný rozsah pro zajištění komfortní jízdy. Řazení je plynulé a kultivované, při jízdě z kopce umí automat chytře brzdit motorem jízdou na nižší převodový stupeň. Sedmička je o něco delší, než šestý převodový stupeň u manuálu, což zajišťuje tichou a úspornou dálniční jízdu.

Při prudkém sešlápnutí plynového pedálu umí DCT podřadit až o tři stupně níže. Ve vyšších otáčkách však motor nezní nikterak lahodně. Při dálničním limitu 130 km/h točí motor standardních 2400 ot/min a spotřebuje kolem 6,6 l/100 kilometrů.

Kromě standardního módu převodovky DCT jsme často využívali i sportovní režim. V případě potřeby opravdu rychlé jízdy bylo někdy lepší řadit manuálně, pádly pod volantem. Díky tomu eliminujete nepříjemné zaváhání při potřebě razantní akcelerace. Ekonomický mód se vyplatí snad jen pro klidnou jízdu, výrazné úspory ale nečekejte. S testovaným kombi jsme v průměru jezdili kolem 6,5 l/100 km. Dálniční a městský provoz zvyšují spotřebu k sedmilitrové hranici, naopak plynulá jízda na okresní nebo hlavní komunikaci snižuje apetit motor až k 5 l/100 km.

Na silnici

Hyudai i40 byl naladěn na komfortnější notu, takže jízda je příjemně plavná a přitom se karosérie moc nenaklání. I přes to si ale hyundai příliš nerozumí s nerovnostmi našich silnic, na kterých nepříjemně odskakuje, a při jejich přejezdu pronikají rázy od kol poměrně výrazně do interiéru. Negativní podíl na tom ale zcela jistě mají osmnáctipalcová kola. Proti brzdám nelze mít výhradu, jsou účinné a ani při opakovaném razantním použití nemají tendenci vadnout.

Bezpečnostní výbava zahrnuje nové adaptivní světlomety Smart High Beam a nechybí ani praktický systém pro detekci rychlostních limitů. Zajímavostí je i systém pro pokročilou kontrolu trakce v zatáčkách ATCC, který používá elektronické senzory. Ty mají částečně nahradit funkci mechanického samosvoru. V zatáčce tedy přibrzďují vnitřní kolo, takže se do ní vůz lépe stáčí zejména při rychlé jízdě. Řízení testovaného Hyundaie i40 nás překvapilo prakticky po všech stránkách. Hlavním atributem je jeho poměrně značná strmost. Obecně v redakci máme rádi strmá řízení, tak proč by tomu mělo být jinak třeba i u kombi střední třídy? Možná jen proto, že bude právě tento vůz poměrně často využíván na dálnici ve velkých rychlostech a právě zde vyžaduje strmé řízení více citu a tedy i zvyku.

Řízení je v nízkých rychlostech poměrně přeposilované, degresivní účinek posilovače je však znát a s rostoucí rychlostí řízení příjemně tuhne. Od předních kol proudí k řidiči i nějaká ta zpětná vazba, takže jsme byli opravdu spokojeni.

Resumé

Hyundai i40 1.7 CRDi stále nabízí solidní kompromis mezi užitnými vlastnostmi a příznivou pořizovací cenou. Pochvalu si zaslouží nejen automatická převodovka, ale také rozsáhlá výbava vrcholové verze Premium a v neposlední řadě i objemný zavazadelník či originální design. Ten je na našich silnicích zahlcených německými vozy bezesporu příjemným spestřením.

Tým AUTOiNDEX.cz