• Články
• Testy
• Novinky
• Videa
• Autoinzerce
• Prodejci
• Katalog aut

Skeptické hlasy recenzentů a kritiků, které se objevily v souvislosti s přesunem tradiční britské značky do područí koncernu Ford, dokázali inženýři automobilky s šelmou ve znaku rychle rozptýlit. Modely jako XK nebo XF se na trhu uchytily velmi dobře. Není divu, oba totiž vycházejí z té nejlepší britské designérské školy, která navíc dobře spolupracuje i s oddělením technologického vývoje.

Platí to měrou vrchovatou i u našeho testovaného vozu. Designéři stáli před nelehkým úkolem, a to jak naroubovat na dravě vzhlížející XF ještě páté dveře, aby výsledek nepřipomínal nafouknutý a nevkusný pick-up z garáže arabských šejků. A ejhle. Ono to šlo. Robustní proporce sedanu byly zachovány, ale jeho „svaly“ se opticky přesunuly do celé délky vozu. Díky nízké boční linii oken, širokému „rozkleku“, který je ještě umocněn vystouplými blatníky a masivními prahy, vypadá Jaguár jako vystřižený z raných prací italského studia Pinifarina.

XF Sportbrake je na ulici rozhodně nepřehlédnutelný. Tradiční příslušnost k značce vidíme na první pohled na rozměrné masce chladiče s výrazným chromovým žebrováním. Ryze moderním prvkem jsou pak zamračené přední světla s efektní LED-diodovou linkou pro denní svícení, protažené až do boku k velkým předním blatníkům. Auto působí kompaktním sportovním dojmem, ať se na něj díváme z jakékoli strany. Není to pouze dravý „look“ přední masky, co otáčí hlavami náhodných kolemjdoucích. Sportovní vizáži pomáhá i klínovitě protažený tvar vozu, připomínající jaguára ve skoku.

A pohled na zadní část? Vykrojený difuzor se dvěma oválnými koncovkami výfuků, světlomety s vyrytým emblémem Jaguar na boku, opticky propojeny chromovou lištou. Prostě další porce emocí, které nám konstruktéři dávkují do žil. A to mluvíme prosím o kombíku, schopném v případě potřeby přepravit pětičlennou rodinu i množstvím zavazadel.

Reprezentativní, leč poněkud konzervativní interiér

XF Sportbrake je pořádně rostlé auto, žádný utiskovaný „jezevčík“. Už na první pohled z něj sálá směs jistoty a majestátnosti, který nás neopustí ani po usednutí za volant. Nastupování do vozu je díky velkým dveřím a velkým otvorům v karoserii hračkou i pro hromotluky. Bezchybně tvarované sedačky vás doslova pohltí, ostatně podobný pocit máte, když se rozhlédnete všude kolem. Trochu to připomíná kokpit dopravního letadla.

Opticky nejvýraznější je masivní středový tunel, ukrývající odklopné schránky na drobnosti a hlavně otočný chromovaný volič osmistupňového automatu, který se po nastartování vysune z útrob tunelu. Velké procento interiérových dílů, jak je u Jaguárů zvykem, nese prémiovou povrchovou úpravu. Dle vašeho vkusu můžou být tyto prvky v několika odstínech, včetně elegantního černého „klavíru“, nebo ryze sportovně laděného karbonového vlákna. Vůbec co se týče příplatkových prvků a jejich cen, Jaguar má v tomto ohledu v porovnání třeba s německými vozy z Ingolstadtu nebo Mnichova navrch.

Na druhou stranu, pokud srovnáváme s německými vozy, Jaguar prozatím nehodlá ustupovat ze zásad konzervativní ostrovní školy, a proto působí některé prvky poněkud „vyšlé z módy“ - například strohé zobrazování údajů na palubním počítači. Oproti německým konkurentům musí také řidič oželet například head-up displej, dnes už poměrně standardní výbava ve vyšší střední třídě.

Ergonomie interiéru je ale příkladně vyvážená, a to nejen co se týče ovladatelnosti. Najít si tu správnou polohu, ze které vás nebude ani po několika stovkách ujetých kilometrů bolet tělo, je snadné i na zadních sedadlech; oproti sedanu tu má cestující více místa jak pro nohy, tak v oblasti hlavy.

Masivní věnec tříramenného volantu (podobný jako u Maseratti) padne do ruky jako ulitý, takže nezbývá než nastartovat a vyrazit. Před tím ale ještě pořádně naložme kufr, ať víme, jak se bude auto chovat při plné zátěži. Zavazadelník disponuje vcelku standardním objemem 550 litrů, jeho výhoda je ale v nízké nákladové hraně a také v plochých bočnicích, které zvyšují univerzálnost nákladového prostoru.

Podvozek snese vše

Jízda s novým kombi od Jaguaru je zážitkem, obzvlášť na českých silnicích. Nevím, jestli testovacím autodromem při vývoji XF nebyla pro britské inženýry brněnská D1, ale každopádně způsob, jakým se vůz vypořádává s výmoly a všelijakými nerovnostmi našich silnic, je obdivuhodný. Zásluhu na tom má zadní náprava s mechanismem, udržující stálou světlou výšku vozu a také adaptivní tlumiče (Adaptive Dynamics System).

Někdy vás to až svádí vyzkoušet si, kde leží hranice, při které vás při přejezdu výmolu rozbolí hlava a od nápravy se ozve rána, jako když právě vypustili Atlantis na oběžnou dráhu. Ale podvozek mlčí, i když přidáte plyn a rozjedete se rychleji, než by vám za normálních okolností zdravý rozum dovolil.

Mimořádnou pochvalu od nás dostávají také přední světlomety, které by byly schopny prosvětlit snad i dno Orlické přehrady. Jízda v noci s touto šelmou slibuje nevšední zážitky. Taktéž sedačky, lépe řečeno „křesla“, splňují všechny předpoklady pro pohodlnou jízdu na dlouhé vzdálenosti, nicméně řidiči se sportovním duchem budou možná zklamáni jejich nevýrazným bočním vedením.

Zatímco podvozek vládne rukou pevnou a neústupnou, pod kapotou nechrlí blesky a hromy žádný benzinový čtyřlitr, jak by se dle zevnějšku mohlo zdát, ale skromný vznětový čtyřválec o objemu 2,2 litru a výkonem 147 kW. Trend osazovat vlajkové lodě prémiových značek úspornými nízko objemovými motory je nezastavitelný, alespoň co se evropského zákazníka týče.

Když už i Mercedes do svého top manažerského modelu S montuje čtyřválec, pak prostě nezbývá než přijmout tento trend za hotovou věc. Naše předsudky o dýchavičném provozu auta ale brzy berou za své. Vůz reaguje na sešlápnutí plynu překvapivě agilně a i na dálnici umí solidně zrychlovat v rychlostech nad 150 km/h.

Osmistupňový automat s hydropneumatickým měničem jednotlivých stupňů řadí plynule, bez cukání, na klikatých okreskách a ve městě jsme ale měli pocit, že řadí až příliš často. Téměř jakékoliv sešlápnutí plynového pedálu je doprovázeno přeřazením, někdy i rovnou o dva převodové stupně. Je to pochopitelné, vezmeme-li v úvahu hmotnost vozu a maximální výkon pohonné jednotky; přesto se nabízí otázka, proč se výrobce v tomto případě nespokojil třeba se šesti stupni. Komu by však jízda v automatickém režimu nevyhovovala, má ještě možnost řadit manuálně pomocí dvojice pádel pod volantem.

Na dálnicích jsme ale ocenili dlouhou „osmičku“, která v klidu snese jak rychlosti kolem stovky, tak rychlosti nepoměrně vyšší. Při 130 km/h točil motor neobvyklých 1750 otáček za minutu, což vedlo k parádní spotřebě kolem 6,5 litru na 100 km. Továrních hodnot, ostatně jako u většiny testů, jsme sice nedosáhli, nicméně výsledný průměr je vzhledem k naturelu vozu slušný.

Samotné prodeje naznačí, nakolik byla sázka na maloobjemový motor loterie a nakolik promyšlený tah, ale očekávání dovozce je takové, že by si tato motorizace měl v Evropě najít nejvíce kupců.

Resumé

Přes drobné nedostatky považujeme rodinného Jaguara XF Sportbrake za výjimečné auto, které nabízí nadstandardní jízdní komfort, bohatou výbavu a široký paket doplňků za přijatelnou cenu. Argumentem pro koupěchtivé zákazníky může být i povedený design, který tak trochu vybočuje z řady a je nezaměnitelný s jakoukoli jinou značkou. XF Sportbrake může dobře sloužit jak manažerovi, křižující třikrát týdně Evropu, tak jako luxusní rodinný vůz pro přesuny na dovolenou.

Tým AUTOiNDEX.cz