• Články
• Testy
• Novinky
• Videa
• Autoinzerce
• Prodejci
• Katalog aut

Jedná se totiž o Infinity vyšší střední třídy s barokními tvary, žádné spoilery, pouze velká kola, která jsou v dané třídě nepsaným standardem. Otestovali jsme pro vás nejrychlejší a zároveň nejúspornější Inifiniti všech dob.

Japonské automobilky se vyznačují pro Evropana komplikovaným designem, což potvrzuje automobilka Infiniti s každým svým novým modelem. Obzvláště u větších modelových řad je z designu vždy cítit špetka asijských tradic, evropské školy a americké majestátnosti. Stačí se na testované Infiniti M35h chvíli dívat a přesně poznáte, o čem je řeč.

Přední část vozu představuje učebnicový příklad. Rozměrná přední kapota navazující na oblé, vystouplé blatníky zastupuje majestátnost, agresivně tvarované přední světlomety spolu s dynamicky vzhlížejícím předním nárazníkem evropský design a jednoduchý, bohatě chromovaný gril asijskou školu designu.

Boční profil působí velmi zvláštně, neboť není tak sterilní jako například u nové Audi A6, či Mercedesu E-Klass. Jednoduchá vlnka táhnoucí se od předních blatníků dotváří spodní hranu oken a v zadní části se lehce zvedá, aby navázala na svažující se záď vozu. Infiniti působí velmi netradičně, až krásně. Zadní část této limuzíny definují rozměrné zadní světlomety (samozřejmě seskládané z LED diod), masivní nárazník, úzké zadní okno a nádherně tvarované víko pátých dveří, které vyniká designovou čistotou.

Umocněný luxus

Od značky Infiniti jsme dostali během testů již několikrát pocítit, že se v interiéru nešetří. Ani nová M35h není výjimkou. Prémiová, superkvalitní tmavě hnědá kůže na rozměrných, pohodlných sedadlech je pouze začátkem. Zapomeňte na konvenční řešení evropských automobilek, luxus po Japonsku vypadá jinak.

Kůží obšitá palubní deska ukrývá v horní části sedmipalcový displej i kapličku přístrojů s jednoduchým přehledným členěním. Výrazných oblin se designéři nezdrželi ani uvnitř vozu a takovou pomyslnou třešničku na dortu zatupuje středový tunel s dřevěným dekorem, který je v horní části zakončen oblou hranou, na které nalezneme ovládání multimediálního systému.

Zadní sedadla sice vzbuzují jistou obavu o místo, ovšem jen díky jejich rozměrům. Jsou totiž tak rozměrná, že nám přišlo místo pro kolena snad až nedostatečné. Praxe je naštěstí od první obavy naprosto odlišná - jakmile se pohodlně usadíte, obavy se rozplynou. Tak příjemné sezení v druhé řadě nenabízí snad nikdo z německé konkurence. Zavazadlový prostor musíte brát s rezervou, neboť testujeme hybrid. Umístění baterií znemožní jak sklápění zadních sedadel, tak jakoukoli variabilitu, neboť zavazadelník nabízí „hatchbackových“ 350 litrů.

Šinkanzen

Jízda s novým Infiniti M35h je přesně taková, jakou má automobil vyšší střední třídy nabízet. Zapomeňte tedy na houpavost limuzín. Při jízdě vám bude dobrým společníkem jistota příjemně tuhého podvozku a dobré tlumení nerovností.

Infinity bez problémů zvládá i ostrou jízdu s minimem bočních náklonů a relativně komunikativním řízením, díky kterému M35h překvapivě agilně mění směr. Srovnáme-li Infiniti s BMW řady 5 i Audi A6, pak musíme říci, že tyto vozy působí o kousek sportovněji a jakýmsi lehčím dojmem. Japonští konstruktéři však nikdy nepletli do vyšší střední třídy tolik oblíbené slovíčko sport. A tak to má být. Na dálnici D1 bychom jeli určitě raději v Infinity, než v BMW řady 5, nedejbože s příplatkovým M-kovým podvozkem.

Cestování s M35h můžeme komplexně označit za velmi příjemné. Interiérem se v běžných rychlostech v rámci českých limitů neline nic jiného, než velmi kvalitní zvuk z reprosoustavy BOSE. Jedinou výtku bychom měli snad jen k odhlučnění podběhů, akustickou citlivost na nekvalitní asfalt by mohli cestující přeci jen vnímat ještě o kousek méně.

Kouzla a čáry

Pod voličem automatické převodovky nalezneme tři kruhové ovladače. Dva menší jsou relativně nedůležité, slouží totiž pro vyhřívání nebo chlazení předních sedadel. Prostřední, větší, na kterém jsou nápisy Snow, Eco, Sport a malé plné kolečko značící automatický jízdní režim - to je to, oč tu běží. Tento ovladač totiž zásadně mění charakteristiku vozu.

Režim ECO neznamená nic jiného než plné zapojení elektromotorů s ohledem na co nejnižší spotřebu, čemuž napomáhá i aktivní plynový pedál, mimochodem výborný pomocník, který tlačí do pedálu proti vaší noze, když se blížíte k hranici sepnutí zážehového motoru.

Velkou pochvalu zaslouží fakt, že i na čistě elektrický pohon můžete akcelerovat od semaforů bez nepříjemného problikávání a troubení automobilů jedoucích za vámi. Automatický režim funguje zkrátka automaticky. Ideálně rozesílá výkon v ohledu na momentální jízdní režimy. Funguje velmi dobře a aktuální funkci pohonného ústrojí poznáte pouze na velkém sedmipalcovém displeji.

Režim SPORT přemění M35h z andílka na ďábla. Chuť vystřelit plnými 275 kW (celkový výkon) kupředu je jasně patrná i z lehkého polechtání plynu, v běžném provozu snad až trochu nepříjemně. Čekali jsme, že Infiniti pojede slušně, ovšem praktická zkušenost posouvá hranice někam jinam. Akcelerace je zkrátka zdrcující. Pocit, s jakým automobil pod plným plynem nabírá rychlost, jednoduše bere dech.

Řešení spotřeby není potřeby

Rádi bychom si odpustili sáhodlouhé popisování spotřeby v rámci jednotlivých jízdních stylů. Netestujeme totiž Toyotu Prius, kde je spotřeba stěžejním údajem, nýbrž velký automobil, který svojí základní pořizovací cenou překročí 1,45 milionu korun. A buďme upřímní, kdo na tenhle automobil má finanční prostředky, jistě nebude řešit nějaký ten litr navíc.

Ono to ani není potřeba. Nebudeme vás napínat a hned ze začátku prozradíme konec. Poměr výkonu celé soustavy vůči reálné spotřebě je totiž grandiózní. Ani špičkové silné naftové motory po vzoru Audi BiTDI (230 kW) nebo nabroušené BMW M550d (280 kW) totiž nejsou schopny úplně sebevědomě a jistě držet s M35h krok.

Poklidné tempo rychlostí 100 km/h na okresních silnicích totiž znamená v drtivé většině případů odběr do šesti litrů benzínu, předpisová jízda po dálnici odebírá kolem sedmi a půl litru a městský provoz jen málokdy překročí hranici deseti litrů. Naftový deficit se začíná projevovat až kolem 160 km/h, od kterých hybridní pohon ztrácet efektivitu a spotřeba atakuje dvanáctilitrovou hranici.

Ptáte se, jak vlastně Infiniti funguje? Hybridní pohon pracuje opravdu s maximální možnou efektivitou. Elektromotor nepracuje jen jako pomocník při rozjezdech, pružném zrychlování, nebo pouze na elektřinu v nízkých rychlostech, ale spíná i při dálničních jízdách, aby ulehčil zážehovému šestiválci, a to překvapivě často. Ještě ve 160 km/h má elektronika tendence při jízdě z kopců či po rovině přepínat na elektřinu.

Resumé

Dává tedy Infiniti M35h smysl? Bezpochyby. Obzvláště pokud je vám nesympatický naftový projev, nebo máte rádi nelineární dynamiku. Bratrovražedný souboj mezi naftovou verzí M30d a M35h má jasné milníky a potenciální kupec dlouho tápat nebude. Nafta je ve vysokých rychlostech (nad 160 km/h) úspornější, nenabízí však tak drtivé zrychlení jako hybridní verze, která maže rozdíly ve spotřebě při jízdě mimo město a po městě.

Německou konkurenci zase potrápí cena. Absolutně TOP model s veškerou myslitelnou výbavou vyjde na 1,64 milionu korun, což je cena, kde začínají třílitrové šestiválce západní provenience s nekonkurenčním výkonem 170-195 kW a výrazně chudší výbavou. Pokud konkurenci dovybavíme, opravdu snadno překročí hranici 1,7 milionu korun.

Infiniti M35h na nás opravdu zapůsobilo. Již nyní je nám jasné, že konkurenci do zelí nepoleze a masové prodeje neočekává ani sama automobilka. Když jej však někde na silnici potkáme, vybaví se samé dobré vzpomínky a tiše můžeme jeho majitelům gratulovat.

Tým AUTOiNDEX.cz