• Články
• Testy
• Novinky
• Videa
• Autoinzerce
• Prodejci
• Katalog aut

Nebudeme vás napínat. Jestliže původní model i30 způsobil v automobilovém průmyslu rozruch, tak testovaná nová generace má dost dobře našlápnuto k revoluci v nejvyšších kruzích a to nejen při pohledu na exteriér, ale také při pohledu do ceníků a technické dokumentace. Ostatně, posuďte sami. Otestovali jsme pro vás špičkovou, výbavou přetékající verzi s nejsilnějším naftovým čtyřválcem.

Otázka vkusu

Bez mučení přiznáme, že nový Hyundai i30 je právě tím autem, které vypadá lépe na fotkách než v reálu. Samozřejmě se jedná o subjektivní hodnocení, ale výška vozu nám úplně nekoresponduje k šířce, kde zvláště v zadní části vynikne prapodivné utnutí ostrou hranou, jakoby si designéři řekli dost, do šířky už ani milimetr. Po zhlédnutí uhlazené a oblinami nešetřící přední část je to zkrátka poněkud skok. Navíc jsme se nemohli po dobu testu zbavit dojmu, že zadní lampy působí na voze snad až příliš masivně. Technické dvojče Kia Ceed působí v otázce designu daleko více evropským dojmem nehledě na kompaktnost karosérie.

Jinak slušivé přední části dominují líbivé světlomety, doplněné o vnitřní hyundaiovskou „S“ strukturu vytvářející zajímavý 3D design, navazující na netradičně pojatý chromovaný gril.

Od základní výbavy Entry navíc nechybí denní svícení, které je citlivě zakomponováno do předních mlhovek. Boční profil dává vyniknout masivnímu vzhledu karosérie, v jejíchž podbězích se bohužel tak nějak ztrácejí i nadstandardní sedmnáctipalcové hliníkové ráfky. Třešničkou na dortu můžeme označit pro korejce typické chromované kliky dveří značící vysoký stupeň výbavy.

Elita

Interiér obrací minci, neboť je poskládán (což dvojnásob platí v testované špičkové verzi) z kvalitních materiálů a ani ke zpracování nemůžeme říci křivého slova. Testovanému modelu nechyběly na danou třídu vyloženě luxusní prvky, jakými jsou například navigace, parkovací kamera, barevný displej se špičkovou grafikou uprostřed kapličky přístrojů, startování tlačítkem, kožené čalounění nebo kvalitní audiosystém. Tohle vše navíc se silným naftovým motorem do šesti set tisíc korun.

Samotná možnost individualizace dělá z Hyundaie velmi zajímavou volbu, neboť konkurence bere pořád tyto prvky za velký nadstandard. V její nabídce samozřejmě nechybí, ovšem vaší peněženku určitě nepotěší. Zkuste si nakonfigurovat podobný Focus či Golf a pochopíte, o čem je řeč.

Pozitivní dojem jsme během testu měli i ze zbytku interiéru. Žádnému z pasažérů nebude výrazně chybět místo, palubní deska nabízí příjemný futuristický design a úzká středová konzola netrápí řidičovo koleno. Výborný je multifunkční volant, který dobře padne do ruky a také sedadla si vás budou při klidné jízdě hýčkat. Snad jen mělký zavazadelník o objemu 371 litrů bude narušovat touhu vyrazit s tímto Hyundaiem na dovolenou k moři.

Zlaté srdce

Naftová jedna šestka je jednoduše řečeno výborná. Ovšem za jedné podmínky. Neorientujte se příliš na papírové hodnoty, kde by se mohlo zdát 94 kW dostatečných na stíhací jízdy v levém pruhu německé dálnice. Jakmile uvidíte na pátých dveřích Golfu nápis 2.0 TDI, rychle vám dojde, že na frázi „objem ničím nenahradíš“ je toho více než dost pravdy a obzvláště ve velkých rychlostech vám bude Golf ujíždět s daleko větší razancí, než by se na devíti kilowattový rozdíl slušelo.

Nemějte obavy, síly má motor dostatek, ale daleko lépe předvádí své přednosti při klidné až lehce svižné jízdě, kdy umí být velmi úsporný a pocit výkonové rezervy je díky naprosto lineárnímu zátahu větší, než ve skutečnosti.

Nevýhodou do výkonu vyhnaných maloobjemových motorů bývá náchylnost na spotřebu, což není devizou pouze benzínových motorů. Velké turbo a kompresní poměr sice slibují solidní hodnoty na motorové brzdě, ovšem pokud patříte v reálném životě mezi spěchající řidiče, snadno i s relativně malým Hyundaiem překročíte dvoulitrových sedm litrů nafty na každých sto kilometrů. O to více nás potěšil fakt, že jak to jde nahoru, jde to i dolů. Drtivá většina řidičů bude jezdit mezi 6-7 litry na sto kilometrů bez ohledu na kombinaci či hustotu provozu.

Žolíkem v kapse nového naftového čtyřválce je však to, že přestože se jedná klasický commonrail, kterému chybí ochota k palivové střídmosti, jako v případě legendárních Pumpe Duse od VW v minulosti, Hyundai to umí. Aniž byste absolvovali kurz úsporné jízdy, stačí trocha předvídání a palubní počítač rázem ukazuje hodnoty začínající čtyřkou. Pokud vyvinete velkou snahu, dostanete se i při pořád běžné, provoz neomezující, jízdě hodně pod čtyři litry a tím opravdu nemyslíme 3,98 litru nafty.

Motor spolupracoval s dnes již téměř standardní manuální šestistupňovou převodovkou. Jednotlivé převody jsou těžší, než bývá zvykem, což při potřebě rázné akcelerace nutí řidiče celkem často řadit, protože naftová „jednašestka“ pod dva tisíce otáček zrovna elánem neoplývá. Dokázali bychom si představit i o chlup lepší přesnost řazení, přeci jen Hyundai už nemůžeme brát jako nějakého outsidera a mhouřit oči.

Z jiné třídy

Podvozek nového Hyudaie i30 rozhodně patří do kategorie nadprůměr. Od prvního okamžiku jízdy působí velmi fortelným, pevným dojmem, který znají majitelé o třídu vyšších vozů. Nabízí navíc příjemnou tuhost, dodávající jistotu při rychlejší jízdě, dokáže však zároveň velmi dobře pohlcovat nerovnosti.

Extrém jakým je sportovní jízda samozřejmě Hyundaii nevyhovuje, ale snáší ho překvapivě dobře. Přejezdy některých děr připomínající krátery po výbuchu doprovází rázy do karoserie, ovšem na sedmnáctipalcových kolech se není čemu divit.

Sportovní nádech u nového Hyundaie zastupuje nastavení účinku posilovače řízení ve třech módech (Sport, Comfort, Normal). Samotné řízení sice patří přesností k nadprůměru, klasické gumovosti elektrického posilovače a informačního embarga od přední nápravy se však nezbavilo.

Jednotlivé rozdíly mezi nastavením posilovače jsou citelné a my jsme si ze všeho nejraději užívali volby Sport, při kterém je řízení opravdu tuhé. Jednotlivé módy může částečně suplovat variabilní posilovač řízení, který již od roku 2003 nabízí například duo Peugeot/Citroen. U řešení, které nyní použil Hyundai, ale vidíme větší rozdíly, kterých si navíc řidič může užívat v jakékoliv rychlosti na rozdíl od variabilního posilovače. Smyslem tedy je možnost jasného naformulování tuhosti řízení před jízdou. Chci se projet pro zábavu, nastavím si tedy tuhý režim Sport.

Resumé

Kdo čekal, že Hyundai investuje velké finance do vývoje první generace i30, která bude na úrovni lepších evropských vozů a bude z toho tiše těžit po několik generací, se jednoduše zmýlil. Až z tohoto Hyundaie i30 je jasně cítit mílový krok směrem kupředu. Kvalitou, technikou, designem. Ford Focus ani další generaci Golfu, která je na spadnutí neohrozí, ovšem korunu obracející kupce, kteří nevidí důvod připlácet desetitisíce za nepříliš rozdílnou kvalitu a značku, jistě okouzlí. My říkáme novému Hyundai jednohlasné ano.

Tým AUTOiNDEX.cz