• Články
• Testy
• Novinky
• Videa
• Autoinzerce
• Prodejci
• Katalog aut

Jak si proti četné konkurenci vede již třetí generace CR-V, zjistíte z našeho testu. Honda nenechala nic náhodě a do naší redakce dorazila ve špičkové výbavě Top Executive s dvoulitrovým turbodieselem, kterému sekundoval pětistupňový automat.

Smysluplná extravagance

První dvě generace CR-Včka platily svým designem za šedé myšky, které hrály spíše na praktickou než emotivní notu. Ovšem designéři třetí generace byli s největší pravděpodobností zatraceně veselá kopa, neboť auto na první pohled vypadá (hlavně zepředu), jako by mělo hrát hlavní roli v pokračování filmu Transformers. Lví podíl má na tomto tvrzení prazvláštní spojení masivního předního nárazníku a vodorovné linie tvořící světla spolu s přední maskou vozu. Jen málokdo se ubrání pocitu, jestli tam náhodou něco nechybí. Překvapením bylo, jak rychle jsme si na nezvyklou příď zvykli, ba co víc, líbila se nám.

„Interiér vozu vyniká praktičností, která není naštěstí vykoupena fádním designem a i zde nalezneme prvky, které u konkurence neuvidíte.“

Boční profil nás vrací zpět z planety extravagance. Chromovaná linie oken zvýrazňuje elegantní tvar bočního prosklení, kvalitní černé oplastování podběhů a nadkolí dává tušit připravenost pro jízdu mimo zpevněné komunikace. Ze zadní části vozu pozná třetí generaci Hondy jen opravdový znalec, neboť se od té minulé liší pouze stylisticky. Vlastně proč ne. Vertikální koncové světlomety bodují přehledností a pátým dveřím stačilo k oživení jen chromované madlo.

Interiér vozu vyniká praktičností, která není naštěstí vykoupena fádním designem a i zde nalezneme prvky, které u konkurence neuvidíte. První nás po usednutí za volant překvapila sedadla. Mají optimální šířku i délku sedáku a jsou fantasticky pohodlná. Naprostý ideál pro pohodovou dálkovou jízdu dotváří loketní opěrka integrovaná po vzoru Citroenů do opěradel. Na rozdíl od některých Citroenů však působí bytelně a nemáte pocit, že se pod váhou vaší ruky vytrhne.

„Aerodynamický hluk i hlučnost motoru jsou na slušné úrovni, ovšem odhlučnění zadních podběhů, na které působí kubický tvar zavazadelníku jako megafon, vytváří již při 100 km/h hukot, kterého si všimne i majitel Felicie.“

Svěže tvarovaný volant dobře padne do ruky, ale celková přehlednost utrpěla přemírou multifunkčních tlačítek, což bylo dáno hlavně specifikací nejvyšší výbavy. Přes jasné symboly nás po dlouhé době donutila zalistovat v manuálu automobilu. Naopak kaplička přístrojů obsahující rychloměr, otáčkoměr a multifunkční displej vynikala perfektní čitelností i srozumitelností. Ztvárnění středového tunelu si díky celkové výšce palubní desky vyžádalo řešení á la dodávka, proti čemuž určitě nic nenamítáme, neboť jednoznačně zvyšuje úroveň ergonomie voliče převodovky i vzdušnost prostoru pro přední cestující.

Zklamáním byla druhá řada sedadel. Absolutně rovná podlaha a pohodlná lavice s možností polohování opěradel sice vytváří skvělé podmínky pro dlouhé cestování, to by ovšem před vámi musel sedět trpaslík. Už při nastavení sedadla řidiče a spolujezdce pro 180 cm vysokého figuranta, není na zadních sedadlech mnoho místa pro kolena a to je opravdu škoda. Druhý černý puntík získala Honda za vnitřní hlučnost. Aerodynamický hluk i hlučnost motoru jsou na slušné úrovni, ovšem odhlučnění zadních podběhů, na které působí kubický tvar zavazadelníku jako megafon, vytváří již při 100 km/h hukot, kterého si všimne i majitel Felicie. Zavazadlový prostor nabízí, díky rozměrným pátým dveřím, dobře přístupných 442 litrů.

Sportem ku zdraví

Podvozek Hondy CR-V neskrývá svým naladěním lásku spíše k asfaltu než k polním cestám. Samotná tuhost není ani v kategorii SUV překážkou, neboť mnohdy zmírňuje náklony vyšší stavby karoserie v zatáčkách a zvyšuje pocit kontroly nad vozem. Ovšem za jedné podmínky. Pokud pérování vozu dokáže dobře odfiltrovat nerovnosti.

Asi již správně tušíte slabinu CR-Včka. Komunikativní řízení spolu s naladěním podvozku přímo vybízí na kvalitních silnicích k vysokým rychlostním průměrům a jízdu si budete opravdu užívat, což není u SUV obvyklý pojem. Stav českých silnic však není mnohdy růžový (po zimě raději nemluvit) a Hondu dokáže snadno rozhodit. Tvrdé pérování se v tu chvíli stane nepřítelem. Uslyšíte nejeden ráz do karoserie a drnčící klíče v odkládacích prostorech.

„Komunikativní řízení spolu s naladěním podvozku přímo vybízí na kvalitních silnicích k vysokým rychlostním průměrům a jízdu si řidič bude opravdu užívat, což není u SUV obvyklý pojem.“

Jestli jste do té doby nezvolnili tempo, odskakování zadní nápravy na podélných nerovnostech vás k němu donutí, bohužel. Naštěstí vše vyřeší zpomalení, protože v nižších rychlostech funguje podvozek o poznání lépe. Výlety do míst, kde jsou zhoršené trakční podmínky, zvládá Honda velmi dobře a dokáže se „vyhrabat“ z nejedné beznadějně vyhlížející situace, i přes velmi „primitivní“ pohon všech čtyř kol, jenž připojí zadní kola, až když prokluz předních vyvolá potřebný tlak v soustavě čerpadel.

Ideál

Testované CR-Včko poháněl známý přeplňovaný čtyřválec z dílen Hondy o objemu 2,2 litru, výkonu 110 kW a maximálním točivém momentu 350 Nm v rozmezí 2000-2750 ot./min. Přestože se dnes již nejedná o kdovíjak oslnivé hodnoty, uděloval SUV s pohotovostní hmotností 1707kg slušnou dynamiku. Motor jednoznačně vyniká kultivovaností a odhlučněním. Nejvíce jsme byli zvědaví na automat, který se do SUV s naftovým motorem výborně hodí. Ani zde však Honda nešetřila překvapeními.

„Byli jsme mile překvapeni rychlostí a jemností řazení, která změnou jednotlivých převodů nemá daleko od posledních DSG.“

O první se postaralo pouze pět převodových stupňů a to v době, kdy i Hyundai nabízí šestistupňový automat. Druhým, troufáme si říci šokem, byla absence manuálního řazení jednotlivých stupňů. Odladit rychlý automat na všechny jízdní režimy a styly, je dle našeho názoru téměř nemožné. Jak je vidět, Honda si opravdu věří. Na konci testu jsme ovšem věděli, že oprávněně. Logika převodovky je dobrá, dá se skvěle ovládat plynem a plně využívá potenciálu motoru. Při klidné jízdě řadí co nejvyšší převod a pokud potřebujete zrychlit, už při polovině plynu podřazuje o jeden stupeň, pod plným plynem postupně o několik. Byli jsme mile překvapeni rychlostí a jemností řazení, která změnou jednotlivých převodů nemá daleko od posledních DSG.

Jedinou výtku si zaslouží vytáčení motoru pod plným plynem, kdy automat přeřazoval až při neefektivních 4400 ot./min, tedy v pásmu, kde motor citelně slábne, což jsou například u čtvrtého převodového stupně zbytečné vteřiny. Spotřeba se držela i v kombinaci s automatickou převodovkou na dobré úrovni. Ve městě odebírá Honda z nádrže do 10 litrů nafty, jízda na dálničním limitu 8,5 litru a klidná jízda mimo město srazí hodnoty k sedmi litrům.

Resumé

Honda CR-V by určitě neměla patřit k přehlíženým vozům. Nabízí solidní zpracování a pocit robustnosti v kombinaci se silným úsporným motorem v základní výbavě. Bohužel dětské nemoci v podobě vnitřní hlučnosti, přehnané tuhosti podvozku, prostoru na zadních sedadlech a nepodbízivé ceně donutí nejednoho potenciálního majitele (minimálně) k návštěvě konkurenčního autosalonu.

Tým AUTOiNDEX.cz