• Články
• Testy
• Novinky
• Videa
• Autoinzerce
• Prodejci
• Katalog aut

Není žádným tajemstvím, že pátá generace legendární Toyoty Supra si propůjčila techniku od BMW a na rozdíl od sesterského modelu Z4 dostala ještě sportovnější charakter. A přestože modulární platforma rovněž pochází z dílny prestižního německého výrobce, inženýři automobilky Toyota vyladili podvozek avizované novinky téměř k dokonalosti. Nově je vůz v nabídce také s manuálem, jak jinak než od BMW.

Investiční potenciál

Už při prvním pohledu na testovanou Toyotu Supra je zřejmé, že se nejedná konvenční model. Speciální edice vybavená navíc manuální převodovkou odlišuje od běžné verze především exkluzivní matný lak Moonstone. Interiér vozu pak zaujme atraktivním čalouněním žlutohnědou kůží, která perfektně zvýrazňuje tvary kokpitu. Manuální převodovku dostanete pouze v kombinaci s třílitrovým šestiválcem, což u standardních verzí znamená volbu nejvyšší výbavy Executive. Není se co divit, že s ohledem na rychle postupující elektrifikaci současných automobilů, vidíme v této puristické kombinaci zajímavé investiční zboží.

Ale zpět k testovanému vozu. Jeho design se dále chlubí černě lakovanými kryty zpětných zrcátek a v neposlední řadě také kovanými devatenáctipalcovými koly v černé barvě. Nikdo nepřehlédne ani nápis Supra v červeném provedení na zádi vozu. Oproti standardní variantě stojí za zmínku i větší brzdy včetně červeně lakovaných brzdových třmenů.

Z pohledu designu obecně u Toyoty Supra obdivujeme karosérii s dlouhou přídí, kterou doplňuje krátká záď s futuristickými tvary. Na první pohled je zřejmé, že design automobilu vznikal v Japonsku. Tvarování předních světlometů odkazuje na pověstný model Supra A80 a přináší vozu originální vzhled. Samozřejmostí je LED Matrix technologie předních světel s perfektní účinností.

Vzadu zaujme nejen dvojice obrovských výfukových koncovek (v případě testovaného vozu od výrobce Remus), ale také černý difuzor. Jedinečně pak působí spoiler ve formě tvarovaného víka zavazadelníku typu tzv. ducktail. Za pozornost stojí i detaily, jako například diodová zadní mlhovka inspirovaná vozy F1 nebo střecha s aerodynamickým prolisem. Škoda jen těch několika falešných přívodů vzduchu na karosérii, které jsou zaslepené. Třeba budou někdy využity u některé z ještě ostřejších variant.  

Po usednutí do interiéru je zřejmé, že dvoumístná karosérie nadbytek prostoru nenabízí. Za volantem se sedí nízko a řidič má možnost nastavit si sedadlo i volant v širokém spektru. Bravo! Toyota využívá vlastní palubní desku, ale řadu ovládacích prvků sdílí s mnichovskou automobilkou. Za zmínku také stojí digitální přístrojový štít s centrálním otáčkoměrem s původem z BMW, ale vlastní grafikou od Toyoty.

Multimediální systém Toyota Touch vychází ze staršího iDrive od BMW. Oproti továrním infotainmentům Toyoty však nabízí o poznání lepší grafiku. Navíc je přehledný a chlubí se intuitivním ovládáním. Dalšími prvky původem z BMW jsou například pedály nebo ovladače na volantu i pod volantem a v neposlední řadě také panel klimatizace.

Sedadla s integrovanými hlavovými opěrky mají skvělé boční vedení s možností regulace. Navíc příliš neunaví ani při delším cestování, protože mají relativně měkké polstrování. Snad jen při nastupování musíte být opatrní, aby se vaše hlava nedostala do kontaktu se sníženou boční hranou střechy. Právě tato hrana částečně brání bočnímu výhledu z vozu. Další výtka pak směřuje k omezenému prostoru v oblasti hlavy v interiéru. Za řidičem a spolujezdcem nejsou žádná nouzová sedadla. Avizovaný prostor zdobí jen dvojice reproduktorů a hasicí přístroj, který ve sportovním voze dává jednoznačně smysl.

Zavazadelník má slušný objem 290 litrů. Zajímavostí je, že se do něj můžete dostat přímo z kabiny. Výtku si zaslouží za menší vstupní otvor a také absenci tlačítka pro otevírání. Pro přístup tak musíte použít klíč nebo tlačítko v interiéru. Díky propojení zavazadelníku s kabinou v něm můžete převést i delší předměty. Mezi zadními tlumiči je však napevno instalovaná výztuha, což samozřejmě částečně limituje jeho využitelnost.

Opojná kombinace

Řadový šestiválec od BMW má přímé vstřikování paliva a objem 2998 cm³. Pohonná jednotka disponuje nejvyšším výkonem 250 kW v rozmezí 5000 – 6000 ot/min a maximální točivý moment 500 Nm vrcholí od 1600 do 4500 ot/min. Těchto parametrů pohonná jednotka dosahuje díky přeplňování turbodmychadlem typu twin-scroll. Další charakteristikou je proměnné časování ventilů Vanos a také systém proměnného zdvihu sacích ventilů Valvetronic. 

Motor naznačuje svůj vysoký potenciál okamžitě po nastartování. Oproti standardnímu provedení jsou to právě zmiňované příplatkové výfuky Remus, které dělají tu pravou sportovní akustiku. Zvuk konvenční varianty je totiž poměrně umírněný. Hlavní perlou testovaného vozu je ovšem spojení motoru se šestistupňovou převodovkou, která doplňuje variantu vybavenou osmistupňovým automatem ZF 8HP.

Zrychlení z nuly na sto trvá vozu 4,6 sekundy, což je pouze o tři desetiny déle, než v případě varianty vybavené automatickou převodovkou. Krátká řadicí páka manuálu skvěle padne do ruky a už po prvních metrech jízdy je jasné, že toto spojení přináší větší emoce, než jízda s převodovkou ZF. Dráhy manuálu jsou krátké a řazení velice přesné. Samozřejmostí jsou automatické meziplyny, které však mohou puristé deaktivovat prostřednictvím nastavení v infotainmentu.

Manuál je ale příjemným společníkem i při běžné jízdě. Díky silnému motoru s dostatkem točivého momentu v nízkých otáčkách totiž motor nevyžaduje časté podřazování. Jedinou slabinou manuální převodovky tak zůstává dálniční jízda. Při rychlosti 130 km/h točí šestiválec na šestý rychlostní stupeň 3000 ot/min, což výrazně zhoršuje akustický komfort. V tomto módu má tedy osmistupňový automat jednoznačnou výhodu.

Pokud bychom měli mít k motoru nějakou výtku, chybí nám snad jen výraznější gradace výkonu před omezovačem. Ačkoliv je tato vlastnost pochopitelně doménou atmosférických motorů, v takto skvěle naladěném sportovním voze by se jednalo o třešničku na dortu.

Jakkoliv je spotřeba pohonných hmot nedůležitým parametrem sportovního vozu i tento atribut jsme pečlivě sledovali. V kombinovaném režimu jsme jezdili kolem desetilitrové hranice. Při běžném cestování mimo dálnice ukazoval palubní počítač 7,5 l/100 km, což považujeme u vozu s výkonem 340 koní za fantastickou hodnotu.

Modifikovaný podvozek

Zajímavostí Toyoty Supra s manuální převodovkou je upravený podvozek. Konstruktéři zkrátka předpokládali, že nadšenci, kteří zvolí tuto kombinaci, budou častěji vůz využívat ve sportovním režimu. Právě z těchto důvodů dostala supra tužší tlumiče, které mají za následek především lepší stabilitu zadní nápravy. Není se však čeho bát, podvozek je stále relativně poddajný a dokáže dobře filtrovat nerovnosti. To jinými slovy znamená, že je auto použitelné i pro běžné ježdění.

Hlavním atributem Toyoty Supra je samozřejmě nízké těžiště. To je v kombinaci s rozložením hmotnosti v ideálním poměru 50:50 zárukou skvělé zábavy za volantem. Dohromady se zadním pohonem je tak toyota skvěle řiditelná nejen volantem, ale i samotným plynovým pedálem. Díky motoru vpředu a sofistikovanému naladění mají přední kola úctyhodnou trakci, a tak řidič musí při razantní jízdě řešit pouze přetáčivý charakter.

Supra však vyžaduje zkušeného řidiče. Smyk zadní nápravy je totiž nutné opravdu rychle korigovat volantem, případně plynem. Zajímavé je, že i plně zapnutá stabilizace někdy zasahuje relativně pozdě. Elektronická kontrola trakce a stability je vypínatelná ve dvou krocích. Pochvalu si také zaslouží přesné řízení s poměrně strmým převodem. Úroveň komunikace řízení by však mohla být lepší. Palec nahoru dáváme extrémně tuhé karosérii. Toyota dokonce tvrdí, že je tužší, než u koncernového supersportu Lexus LFA.

Auto má pouze dva jízdní režimy. Pro běžnou jízdu Normal a dále ostrý mód Sport. Adaptivní podvozek AVS ve sportovním režimu eliminuje náklony karosérie a naopak v běžném módu je příjemnější pro každodenní použití. Sportovní režim rovněž umožňuje individuální nastavení. Brzdy jsou účinné a nevadnou ani při opakovaném brzdění. Jen by si zasloužily ostřejší nástup. 

Resumé

Šestiválcová Supra v kombinaci s manuální převodovkou – to je recept na opravdovou radost za volantem! Navíc díky spolupráci s BMW se může chlubit povedeným motorem a v neposlední řadě i hravým podvozkem. A nějaké ty neduhy v podobě horšího výhledu a méně praktického interiéru mu jistě rádi odpustíme. Ten kdo nehledá ultimativní sportovní náčiní, ale opravu rychlé a hlavně zábavné auto, je na správné adrese. Z pohledu dnešní perspektivy se jedná o doslova vymírající druh, se kterým nemůže nadšenec do sportovních vozů šlápnout vedle.

Tým AUTOiNDEX.cz

Přihlásit se Registrace