• Články
• Testy
• Novinky
• Videa
• Autoinzerce
• Prodejci
• Katalog aut

Konzervativní design

Nový Opel Frontera nepatří k vozům, které by se snažily zaujmout za každou cenu. Jeho vzhled sází na přímočaré tvary, čisté plochy a na dnes už zavedený motiv přední masky Opel Vizor, do níž je zasazen nové pojetí loga Blitz. Právě příď je nejvýraznější částí celého auta, ale ani ta nepůsobí samoúčelně. Úzké světlomety, poměrně kolmá čelní partie a jednoduše tvarovaný nárazník vytvářejí dojem robustnějšího vozu, než by napovídaly samotné rozměry.

Frontera měří na délku 4 385 mm, široká je přibližně 1 795 mm bez zrcátek a vysoká zhruba 1 635 mm. Rozvor 2 670 mm pak naznačuje, že automobilka dala přednost co nejlepšímu využití půdorysu před snahou o dynamické proporce. V reálném provozu to dává smysl, protože auto nepůsobí přerostle, ve městě se s ním snadno manévruje a zároveň nevypadá příliš drobně vedle větších SUV.

Při osobním setkání Frontera zaujme tím, jak otevřeně přiznává svou jednoduchost. Karoserie má poměrně vzpřímené boky, dlouhou střechu a spíše kolmou záď, což jsou atributy, které se dnes z designových studií často vytrácejí, ale v praxi mají svůj význam. Testovaná výbava Edition působila střídmě a právě to se k tomuto autu hodí. Nepřebývá zde chrom, není zde složitá hra prolisů ani detaily, které by po letech rychle zestárly. Naopak je patrné, že tvary byly podřízeny praktičnosti.

Boční okna jsou velká, sloupky karoserie nejsou zbytečně mohutné a z vozu je díky tomu dobrý výhled šikmo vpřed i do stran. To se ukázalo jako jedna z jeho silných stránek hned v prvních hodinách testu, protože Frontera působí od začátku přehledněji než řada módněji střižených konkurentů. Na rozbitých městských komunikacích nebo při parkování v těsnějších ulicích člověk rychle ocení, že design nebyl odtržen od reality.

Zadní část vozu pokračuje ve stejném duchu. Páté dveře mají velkou plochu, nakládací otvor je dostatečně široký a světla jsou umístěna tak, aby neubírala z využitelnosti zavazadlového prostoru. Celek nevypadá lacině, ale ani se nesnaží maskovat své zaměření. Frontera je zkrátka navržena jako dostupnější rodinný crossover, který má nabídnout co nejvíc užitné hodnoty v daném půdorysu. To je ostatně zřejmé i z proporcí karoserie, jež více než na sportovní dojem sází na prostor pro posádku a zavazadla. Po několika dnech soužití se ukázalo, že právě tahle uměřenost je jednou z předností auta. Nepoutá na sebe pozornost, ale zároveň nepůsobí tuctově. V segmentu, kde se často pracuje s přehnanou stylizací, je to vlastně příjemně střízlivý přístup.

Rozměry vozu i samotné ztvárnění karoserie navíc napovídají, že Frontera chce být především rozumnou volbou, nikoliv imageovým doplňkem. A tento dojem se v dalších kapitolách prakticky jen potvrzuje. Údaje o rozměrech, rozvoru i koncepci modelu vycházejí z oficiálních technických materiálů Opelu a z prvních zveřejněných testů českých médií.

Ergonomie a praktičnost uvnitř

Po usednutí za volant je zřejmé, že Frontera nevznikla jako auto, které chce ohromovat složitostí palubní desky nebo prémiovým dojmem za každou cenu. Interiér je jednoduchý, přehledný a funkčně navržený. To může v dnešní době znít jako samozřejmost, jenže právě v tomhle segmentu se stále častěji setkáváme s přeplácanými kabinami, v nichž je obtížné najít základní ovládací prvky bez zbytečného odvádění pozornosti. Opel šel opačnou cestou.

Palubní deska je horizontálně členěná, většina funkcí dává smysl na první pohled a řidič nemá pocit, že by se musel s autem několik dní seznamovat, aby našel optimální pracovní režim. Ve výbavě Edition nepůsobí kabina luxusně, ale ani vyloženě chudě. Materiály jsou vesměs tvrdší, což se dalo očekávat, nicméně zpracování během testu nevzbuzovalo pochybnosti. Na dlažbě ani na rozbitějších okreskách se interiér neozýval rušivými pazvuky a i po delší jízdě bylo patrné, že jde o poctivě smontovaný celek.

Přední sedadla překvapila příjemně delšími sedáky a rozumným tvarem opěradel. Opel u nich využívá konstrukci Intelli-Seat, která má snižovat tlak v oblasti kostrče, a v běžném provozu je znát, že sedačky byly navrženy s ohledem na každodenní používání, nikoliv jen na vzhled v katalogu. Za volantem se sedí poměrně vysoko, ale ne nepřirozeně. Výhled ven je velmi dobrý, slušný přehled o dění kolem auta pomáhá i při parkování a manévrování v hustším městském provozu. Volant má správnou velikost, jeho věnec padne dobře do ruky a i přes jednodušší charakter auta nepůsobí pracoviště řidiče lacině.

Během testovacích jízd jsme ocenili také velké množství odkládacích míst. Před spolujezdcem, ve středové konzole i ve dveřích je dost prostoru na běžné drobnosti, které rodina nebo aktivně využívající řidič vozí denně s sebou. Praktické je i řešení držáků nápojů a snadný přístup k nabíjecím portům.

Ve druhé řadě sedadel se potvrzuje, že Frontera byla navržena s důrazem na využitelnost. Díky rozvoru 2 670 mm je vzadu dost místa pro kolena i nad hlavou, a to i pro dospělé cestující. Zadní lavice není zbytečně nízko nad podlahou, takže cestující nesedí s koleny nepříjemně vysoko. Nastupování usnadňují široce se otevírající dveře a relativně vysoká stavba karoserie. Pro rodinné použití je důležité i to, že kabina nepůsobí stísněně. Velká okna přivádějí dovnitř dost světla a auto díky tomu nevytváří pocit uzavřeného prostoru, s nímž se potýkají některé stylisticky odvážnější crossovery.

Zavazadlový prostor patří k silným stránkám vozu. V pětimístném uspořádání nabízí přibližně 460 litrů, po sklopení opěradel zadních sedadel se dostává až k hranici okolo 1 600 litrů. Čísla sama o sobě nejsou jediným argumentem, důležité jsou i pravidelné tvary a dobře využitelný půdorys. Při běžném redakčním provozu bez problémů pobral větší nákup, fotografickou techniku i několik cestovních tašek, a při víkendovém přesunu mimo město nebylo nutné nad rozmístěním věcí příliš přemýšlet. Praktické pojetí interiéru, konstrukce sedadel a objem zavazadlového prostoru potvrzují oficiální podklady Opelu i české testy.

Koncernový tříválec

Testovaná verze 1.2 Turbo Hybrid Edition sází na dnes už známou koncepci lehce elektrifikovaného tříválce. Základem je zážehový přeplňovaný motor o objemu 1 199 cm³, který v této silnější hybridní specifikaci dosahuje výkonu 100 kW, tedy 136 koní, a maximálního točivého momentu 230 Nm při 1 750 otáčkách za minutu. Spolupracuje se šestistupňovou dvouspojkovou převodovkou eDCT a s 48V hybridním systémem, jehož elektromotor pomáhá při rozjezdech, popojíždění a částečně i při akceleraci.

V technických tabulkách to může znít jako běžná dnešní sestava, ale v praxi jde o řešení, které se do charakteru Frontery hodí více, než by se mohlo zdát. Tříválec nepůsobí při studeném startu nijak zvlášť kultivovaně, což není překvapivé, ale po zahřátí se uklidní a v ustáleném tempu o sobě dává vědět méně, než by člověk čekal. Elektromotor zároveň dokáže částečně zamaskovat slabší odezvu v nízkých rychlostech a při plynulé jízdě po městě pomáhá autu působit lehčím dojmem.

Při běžném používání je nejdůležitější to, jak celé ústrojí funguje jako celek. A právě tady Frontera získává body. Rozjezdy jsou plynulé, převodovka většinou řadí nenápadně a přechody mezi elektrickou podporou a činností spalovacího motoru nejsou rušivé. Ve městě se auto pohybuje lehce a bez zbytečné nervozity, při jízdě v kolonách se mild-hybridní technika projevuje kultivovanějšími rozjezdy a omezuje typické cukání, které bývá u některých malých přeplňovaných motorů nepříjemné. Na okreskách pak Frontera těží z toho, že má relativně rozumnou pohotovostní hmotnost a nepotřebuje přehnaný výkon, aby působila svižně.

Při předjíždění je samozřejmě potřeba pracovat s rezervou a nespoléhat na okamžitý nástup síly v jakémkoliv režimu, ale pro běžné cestování je 100 kW zcela dostačujících. Na dálnici motor drží tempo bez viditelného trápení, nicméně ve vyšších rychlostech už je znát, že jde o menší přeplňovanou jednotku. Při rychlostech okolo 130 km/h se zvyšuje akustická kulisa a dynamická rezerva už není tak přesvědčivá jako ve městě nebo na okreskách.

Během testu se jako důležitá ukázala i spotřeba. V čistě městském provozu se Frontera pohybovala přibližně mezi 5,8 až 6,4 l/100 km podle hustoty provozu a délky jednotlivých tras. Při klidné jízdě mimo město nebyl problém jezdit okolo 5,3 až 5,7 l/100 km, pokud řidič pracoval s plynem plynule a využíval setrvačnost. Dálnice přinášela hodnoty zhruba mezi 6,8 až 7,3 l/100 km, podle protivětru a obsazení vozu. Celkový průměr za kombinovaný redakční test se ustálil v pásmu kolem 6,3 až 6,6 l/100 km, což odpovídá tomu, co uvádějí první české zkušenosti s tímto modelem.

Palivová nádrž o objemu 44 litrů sice nepatří k největším, ale i tak lze v běžném režimu počítat s rozumným dojezdem. Celkově působí tato motorizace jako vhodná volba pro řidiče, kteří se pohybují hlavně ve městě a jeho okolí, občas vyrazí na delší trasu, ale nechtějí řešit nabíjení. Parametry motoru a údaje o spotřebě i převodovce potvrzují oficiální technické materiály Opelu a zveřejněné české testy.

Jízdní vlastnosti

U Frontery je patrné, že automobilka chtěla nabídnout vůz, který bude snadno čitelný pro široké spektrum řidičů. Podvozek je naladěn spíše komfortně a v nízkých a středních rychlostech dokáže dobře filtrovat běžné městské nerovnosti. Záplaty, příčné prahy nebo rozbitější asfalt zvládá s přehledem, aniž by do kabiny pronikaly nepříjemné rázy. Není to auto, které by se snažilo působit sportovně, a je dobře, že si na nic takového nehraje.

V rychleji projetých zatáčkách se karoserie přirozeně více naklání, řízení má spíše lehčí účinek a dává přednost pohodě před výraznou zpětnou vazbou. To však neznamená, že by Frontera působila nejistě. Naopak. Většinu času se chová klidně, předvídatelně a bez nepříjemných reakcí. Při běžném rodinném tempu poskytuje přesně to, co od podobně zaměřeného crossoveru čekáte. Člověk si rychle zvykne, že vůz není třeba vodit silou, stačí jej řídit s klidem a využívat jeho přirozeně uvolněný charakter.

Ve městě pomáhá dobrý rejd, solidní přehled z kabiny a příznivé vnější rozměry. Frontera se snadno zařazuje do provozu a ani ve stísněnějších ulicích nepůsobí neohrabaně. V tomhle směru se ukázala jako velmi příjemný každodenní společník. Při parkování je znát, že karoserie má jednoduché tvary a řidič dokáže dobře odhadnout její konce.

Na okreskách pak podvozek těží z rozumného naladění tlumičů, které si poradí i s méně kvalitním povrchem, aniž by auto odskakovalo nebo se na příčných nerovnostech rozvlnilo. Samozřejmě, při razantnějším tempu se už projeví orientace na komfort a přední kola nepůsobí tak ochotně jako u vyloženě řidičsky laděných modelů. Jenže to by bylo vůči Fronteře spíše nefér očekávání. Její doménou není rychlá jízda pro radost, ale klidné a bezproblémové přesuny s rodinou.

Dálnice ukázala i druhou stránku charakteru auta. Při ustáleném tempu je Frontera dostatečně stabilní a nemá sklony k nervozitě ani při přejezdu příčných spojů nebo v bočním větru. Současně je ale znát, že jde o vůz s důrazem na dostupnost a praktičnost. Ve vyšších rychlostech je slyšet více aerodynamického hluku od A-sloupků a zrcátek, a při prudším zrychlení se ozve i samotný tříválec. Není to nic, co by vyloženě vadilo, ale řidič si uvědomí, že Frontera se cítí nejlépe v běžném provozu do dálničních limitů, nikoliv při dlouhém cestování ve vyšším tempu.

Brzdy během testu působily dostatečně jistě, nástup pedálu byl čitelný a ani po opakovaném zatížení v kopcovitém terénu nevykazovaly vadnutí. Celkový dojem z jízdy je tedy v zásadě konzistentní s celým zaměřením vozu. Frontera není autem, které by si chtělo získat řidiče výraznou osobností za volantem, ale spíše tím, jak přirozeně a bez komplikací zapadne do každodenního života. Poznatky o naladění podvozku, hmotnosti a chování vozu odpovídají dostupným českým testům i zveřejněným technickým údajům.

Resumé

Opel Frontera 1.2 Turbo Hybrid Edition je autem, které dává největší smysl tehdy, když se na něj člověk dívá bez předsudků a bez nostalgie po starém jméně. Nejde o návrat terénního modelu v tradičním pojetí, ale o kompaktní rodinný crossover, který má zaujmout hlavně jednoduchostí, prostorem a nenáročným provozem. Po redakčním testu je zřejmé, že jeho největší předností není jedna konkrétní disciplína, ale celkové vyvážení. Nabízí přehlednou karoserii, dobře využitelný interiér, dostatečně velký zavazadelník, techniku, která v běžném provozu funguje hladce, a podvozek naladěný tak, aby zbytečně neunavoval. Neosloví řidiče, kteří hledají výrazný výkon, prestiž nebo komplikovanější technická řešení, ale přesně to ostatně ani není jeho úloha.

V praxi Frontera působí jako vůz pro lidi, kteří chtějí normálně fungující auto pro každodenní život. Hybridní tříválec je v tomto kontextu rozumným kompromisem mezi dynamikou a spotřebou, i když nejvíce mu svědčí město a příměstský provoz. Interiér nehraje na efekt, ale slouží, a totéž platí o jízdních vlastnostech. Pokud někdo hledá praktické rodinné auto, které se dobře řídí, nezatěžuje rozpočet víc, než je nutné, a přitom nepůsobí vyloženě lacině, má nová Frontera svůj jasný argument.

Tým AUTOiNDEX.cz

Přihlásit se Registrace