ČTĚTE S NÁMI nastavit jako homepage 
Zpět na seznam článků

Hyundai i40 kombi 1.7 CRDi – korejský recept na úspěch (TEST)

Nová střední třída korejského modelu i40 konečně vyjela i na evropské silnice. Bude se snažit zaujmout hlavně cenou nebo se jedná o plnohodnotného konkurenta dobře známým etalonům tohoto segmentu?

Hyundai vzal s novou i40 prakticky všechno za opačný konec. Hodil za hlavu pokračovat ve šlépějích rádoby luxusního modelu Sonata a představil auto, které daleko více zapadá mezi konkurenty střední třídy. Navíc jako první představil variantu kombi a až po ní následoval klasický sedan. Hyundai se navíc ani nesnaží podbízet se příliš cenou.

Co si o takovém autě máme myslet? Nebude se jednat o pouhý „výkřik do tmy“ bez osobitého pojetí, jako tomu bylo u několika modelů této značky v minulosti? Tyto obavy se naštěstí nepotvrdily…

Radost pohledět

Nový Hyundai i40 je sice daleko blíže současné konkurenci, rozhodně to však neznamená, že by mezi ní dokonale zapadal. Konzervativní design evropských značek totiž nenásleduje. Ještěže pracuje s nejmodernější technologií a prvky, které Evropané tolik milují. Za zmínku stojí například efektní pás předních LED diod, který se „plazí“ těsně kolem výbojky xenonových světlometů přímo uvnitř předních světel.

Velké množství vln a záhybů je ostatně vidět prakticky na každé části karosérie testovaného kombi. Na druhou stranu však nechybí ani množství hran, které dodávají automobilu dynamický ráz. Svojí délkou karosérie 4770 milimetrů a rozvorem 2770 mm se Hyundai i40 vyrovnává Passatu Variant a řadí se tedy k prostornějším modelům tohoto segmentu.

Moderní design možná nebude na Starém kontinentě doceněn, protože usedlý vzhled některých německých značek trochu změnil tvarové vnímání automobilů, my ale za tímto hyundaiem rozhodně stojíme. Kombi i40 je totiž mimořádně elegantní, čisté a přesto evokující dynamický dojem.

Evropský standard

Po otevření dveří a usednutí za volant na nás dýchá útulný interiér s mohutně působící přístrojovou deskou. Její střední část je značně vystouplá, takže jsou jednotlivé ovladače lépe na dosah.

Horní část je z měkčeného plastu, spodní pak z tvrdšího materiálu. Oba dva jsou však na dotek i pohled poměrně kvalitní a v ničem nevybočují oproti mainstreamové konkurenci. Pochválit musíme velmi jemnou grafiku displejů s příjemným modrým zabarvením. Propracovaný palubní počítač s ovládáním na volantu je samozřejmostí.

Testovali jsme nejvyšší výbavu Premium, která mimo jiné zahrnovala například i kožené čalounění. Jedná se o poměrně kvalitní materiál, jenž by mohl odolat i víceletému užívání bez známek výrazného opotřebení. Když jsme u sedadel, tak si dovolíme jednu výtku. Jejich tvar včetně bederní podpěry a bočnic není příliš ergonomický, trochu tedy připomínají klasickou „lavici“. Po ujetí několika stovek kilometrů jsme z nich ale vždy vystupovali ve vynikající kondici, takže v kombinaci s tužším charakterem byla jejich volba asi velmi promyšlenou záležitostí. Každopádně v zatáčkách by měly podržet tělo posádky o něco lépe.

Pochvalu si zaslouží funkce odvětrávání sedadel, která je k vidění prakticky jen u modelů prémiových značek. U špičkové výbavy nechybí ani vyhřívání volantu nebo bezpečností systém udržující vozidlo v jízdním pruhu pomocí mírných zásahů do řízení. Hyundai tak opět přinesl i něco navíc.

Bez zajímavosti není ani originální umístění výstupu z parkovací kamery přímo na vnitřním zpětném zrcátku. K dispozici je i praktický parkovací asistent, k jehož funkci nelze mít jakýchkoliv výhrad.

"S tak perfektní manuální převodovkou jsme se u Hyundaie ještě nesetkali."

Překvapilo nás, že se za volantem sedí poměrně vysoko, takže na sportovní pozici za volantem zapomeňte. V i40 se hraje spíše na komfort a co možná nejlepší výhled z vozu. Naopak vzadu se sedí poměrně nízko.

Celkově přístrojová deska působí sebevědomě, při jízdě nic nevrže a interiér je příjemnou změnou například oproti stroze pojatému vnitřku současného Volkswagenu Passat.

A jak je na tom korejská novinka s prostorem? Cestující vpředu ani vzadu si na nedostatek místa snad v žádném směru stěžovat nemohou a to i přes to, že se karosérie řadí spíše mezi nižší. Výrobce udává objem zavazadelníku 553 litrů, což je velmi slušná hodnota v porovnání s průměrem konkurentů! Ocenili jsme relativně nízkou položenou nakládací hranu (595 mm nad silnicí) stejně jako dostatek prostoru na plnohodnotné rezervní kolo pod podlahou zavazadelníku.  

Zářivý příklad downsizingu

Také Hyundai „naskočil“ do současného trendu snižování objemů pohonných jednotek a jako motor s největším prodejním potenciálem použil dieselovou jednotku o objemu 1685 cm3.  Nabízí se ve dvou výkonových variantách – 100 kW a 85 kW. My jsme zkoušeli silnější tj. 100 kW při 4000 ot/min, která se chlubí největším točivým momentem 325 N.m při 2000-2500 ot/min.

Při volnoběžných otáčkách o sobě dává tento motor vědět poměrně výrazným klapáním a to především za studena. Při jízdě se však překvapivě ztiší a rázem se z něj stává velmi dobrý společník pro komfortní jízdu.

Dynamika je na solidní úrovni, tedy alespoň pokud se pohybujete nad 2000 ot/min. Pod touto hranicí se totiž ani při výrazném sešlápnutí plynu, nic moc neděje. Tomuto faktu zrovna příliš nepomáhá ani poměrně dlouhé zpřevodování (v rámci prvních třech rychlostí) šestistupňového manuálu. Je tedy třeba řadit později, aby motor stále pracoval v optimálním pásmu největšího točivého momentu, což vyžaduje chvíli zvyku. I tak se ale podle nás motor 1.7 CRDi může směle měřit s podobně výkonnými dvoulitry spalujícími naftu, oproti kterým se chlubí nejen tichým, ale i kultivovaným chodem.

Spotřeba pohonných hmot je relativně dost závislá na jízdním stylu. Při rychlosti do 90 km/h a defenzivní jízdě, ukáže palubní počítač klidně i hodnoty začínající čtyřkou. Dálniční limit 130 km/h rázem atakuje spotřebu k sedmi litrům na 100 kilometrů a městský provoz žádá ještě asi o půl litru více. Obecně lze říci, že spotřeba odpovídá současným dvoulitrovým dieselům.

Řízení, řazení, tlumení a brzdy…      

Řízení testovaného Hyundaie i40 nás překvapilo prakticky po všech stránkách. Hlavním atributem je jeho poměrně značná strmost. Obecně v redakci máme rádi strmá řízení, tak proč by tomu mělo být jinak třeba i u kombi střední třídy? Možná jen proto, že bude právě tento vůz poměrně často využíván na dálnici ve velkých rychlostech a právě zde vyžaduje strmé řízení více citu a tedy i zvyku.

Netvrdíme, že je to dobře nebo špatně, jen je potřeba provádět korekce volantem s větší opatrností. Velkou výhodou je samozřejmě jízda ve městě nebo po běžných silnicích. Zde se testovaný hyundai vodí zatáčkami nesmírně lehce a ani na klikaté okresce alpského průsmyku si neukroutíte ruce. Případné prudké změny směru nebo korekce volantem při počínajícím smyku, jsou pochopitelně také jednoduší.

Řízení je v nízkých rychlostech poměrně přeposilované, degresivní účinek posilovače je však znát a s rostoucí rychlostí řízení příjemně tuhne. Od předních kol proudí k řidiči i nějaká ta zpětná vazba, takže jsme byli opravdu spokojeni.

Převodovka je samostatnou kapitolou tohoto vozu a jmenuje se šestistupňový manuál. S tak perfektním řazením jsme se u Hyundaie ještě nesetkali. A nejen u něj, ale také u valné většiny jeho konkurentů, koncernových vozů VW nevyjímaje (úroveň jejich manuálů je jak je známo velmi dobrá).

Poměrně krátká řadicí páka přesně zapadá do jednotlivých drah a navíc se nikde nezadrhává. Řazení je tedy krátké a velmi přesné. Klobouk dolů!

Podvozek byl naladěn na komfortnější notu, takže jízda je příjemně plavná a přitom se karosérie moc nenaklání. I přes to si ale hyundai příliš nerozumí s nerovnostmi našich silnic, na kterých nepříjemně odskakuje, a při jejich přejezdu pronikají rázy od kol poměrně výrazně do interiéru. Negativní podíl na tom ale zcela jistě mají osmnáctipalcová kola.

Při jízdě vyššími rychlostmi (nad 130 km/h) nebo silném bočním větru jsme zaznamenali zhoršenou stabilitu. Nechceme tvrdit, že je to chybným naladěním podvozkových prvků, protože důvěrně nám známý kolegové, kteří vůz testovali ještě na letních pneumatikách, nic takového nezaznamenali. Problém tedy spíše vidíme v nevhodném zimním obutí.

Proti brzdám nelze mít výhradu, jsou účinné a ani při opakovaném razantním použití nemají tendenci vadnout.

Resumé

Hyundai se svým i40 nasadil na pole střední třídy opravdu silného hráče. Se silnějším dieselem (třeba ze Santa Fe) a trochu lépe doladěným podvozkem by se zcela jistě mohl stát klidně  i etalonem třídy. Jeho objemný zavazadelník, povedený design nebo perfektní řazení ho k tomu doslova předurčují.  

Tým AUTOiNDEX.cz

 

Hyundai i40 kombi 1.7 CRDi

Ford Mondeo Kombi 2.0 TDCi Duratorq

VW Passat Variant 2.0 TDI BMT 103 kW

Typ motoru:

přeplňovaný vznětový

přeplňovaný vznětový

přeplňovaný vznětový

Objem motoru (ccm):

1685

N/A (2.0)

1968

Počet válců:

4

4

4

Nejvyšší výkon (kW / ot/min):

100/4000

103 kW / N/A

103 / 4200

Nejvyšší toč. Moment (Nm / ot/min):

325/2000-2500

320 / N/A

320 / 1750-2500

Maximální rychlost (km/h):

198

205

210

Zrychlení 0 - 100 km/h (s):

10,6

9,8

10,0

Spotřeba – město/mimo město/ kombinace:

5,5 / 4,3 / 4,7

6,4 / 4,6 / 5,3

5,6/4,0/4,6

Velikost zav. prostoru (l):

553

489

603

Objem nádrže (l):

70

70

70

Pohotovostní hmotnost: (kg):

1570-1723

1575

1571

Nosnost (kg):

550

715

614

Základní cena (kč):

564 990 (1.6 GDI, Classic)

570 190 (1.6 Durateq, Core)

602 300 (1.4 TSI, Trendline)

Cena s testovaným/srovnatelným motorem (kč):

644 990 (1.7 CRDi, Experience)

717 890 (2.0 TDCI 103 kW, Trend)

682 900 (2.0 TDI, 103 kW, Comfortline) 

 

 

Motoristický portál AUTOINDEX.CZ se řadí mezi jednu z nejnavštěvovanějších databází autobazarů a soukromé auto inzerce včetně sítě prodejců z celé ČR. Soukromá auto inzerce je zcela zdarma a v její nabídce se nachází přes 20.000 pravidelně aktualizovaných vozů. Mezi další služby patří internetový obchod s autopříslušenstvím a různými doplňky. Atraktivitu rovněž zajišťují testy a recenze těch nejzajímavějších automobilových novinek na evropských trzích.